Fobie

- Strach z opuštění a psů. No ani jedno se neprojevuje typickými hysteriemi pro fóbie, v tichosti trpí a těmhle dvěma věcem se vyhýbá, jak jen to jde, ale nikdy z toho neztropí veřejnou scénu.

Alergie

- Je alergický na kakao, no ono pro něj stejně není moc dostupné, takže se to skoro neví.

Extra fakta

- Při svých cestách po masakru jeho rodiny našel zraněnou pumu. A té tehdy lovil menší zvířata a krmil ji, dokud se jí packa nezahojila. Ona s ním od té doby zůstala. Je to šelma chovající se spíš jako přerostlá kočka domácí. Dovolili mu ji zavřít ve starém kotci ve školním psinci - daleko však od zde ubytovaných psů. Přesto ji má Chris většinou na pokoji...

- Má jedno oko od prvního pokusu hry na flétnu úplně šedé, druhé už též šedne, ale ještě je v něm znát modrá barva, s níž se narodil.

- Vlastní píšťalu velmi vzácnou ve všech zemích. Je z kostí vyhynulého rodu draků a propůjčuje mu moc zabíjet krysy, hlodavce, i větší zvířata a kdyby to ovládal, tak i lidi... záleží jen s pouze na melodii, kterou zahraje a moci, kterou do té hry a píšťaly pošle.

Silné stránky

- Snad i díky minulosti má skvělý hudební sluch a talent do hudby celkově. V jeho rukách ožívá snad jakýkoli nástroj. A za pomoci svých stínů dokáže v jedné osobě zahrát i víceručné hry na klavír či harfu!

- Jeho magie je na vysoké úrovni - vzhledem k jeho věku-, dokud nepřijde řeč na ovládání flétny po otci. Od konce prváku umí s přehledem ovládat stíny a neviditelnosg. Ve druháku se naučil zatemnit celou místnost a začal s nočními můrami. Ve třeťáku dokázal noční můry úžasně ovládnout. Nejsilnější je však v doteku. Ten neovládá docela. Musí být uvnitř sebe vyrovnaný, protože jinak je velké riziko, že napáchá mnohem více škody než užitku (více viz. minulost).

- Má skvělý zrak a nejsilnější technika boje je proň lukostřelba. To může být v sedle cválajícího koně nebo zavěšen vzhůru nohama. Šíp vždy trefí terč.

- Další silnou stránkou by mohla být jeho loajálnost, též cit pro spravedlnost a rozhodně mu nechybí odhodlání ani nadšení do ničeho... Je i docela šikovným kuchařem z pramála ingrediencí!

Christian T. D. Caccia-Morte

Věk: 18 let

Fc: Heman Tømmeraas

Rasa: Ireis

Původ: Tenebris

Postavení: Občan - syn nejvýznamnějšího krysaře napříč zeměmi. Avšak nyní jím ostatní opovrhují, viz. minulost.

Ročník: 4. ročník

Orientace: bisexuál

Pohlaví: muž

Koníčky

- Hudba

- Jízda na koni, k tomu však moc přístup nemá...

- Miluje kočky a kočkovité šelmy. Velmi rád vyčesává a jinak obstarává svou ochočenou horskou pumu.

- Lukostřelba

- Lezení po stromech a sledování noční oblohy - v té se vyzná na výbornou! Za studium přečetl o hvězdách už hromadu knih... a to ho jinak číst prakticky neuvidíte!

Co má rád

- Miluje tmu, noční vzduch a koupání se při měsíčku.

- Ač se bojí psů, hrozně rád poslouchá z dálky vlčí vytí.

- Zajímá se o hvězdy.

- Pozornost, je-li od druhého myšlena upřímně

- Obdivuje umělce, převážně malíře. Všichni, kdo jsou schopni vytvořit na papír cosi podobného něčemu reálnému, jsou pro něj úctyhodní umělci.

Co nemá rád

- Nesnáší předsudky vůči své rase - vůči nim je schopen se vždy ostře ohranit. Přesto se naučil žít "ve stínu" ireis a i když se s jejich všudypřítomným popisem neztotožňuje, před cizími vystupuje přesně takto - chladnokrevně, arogantně, bez kouska citu v těle.

- Nechutnají mu ryby.

- Nemá rád psy!

- Vyloženě ho otravuje, když o něj někdo jeví zájem příliš okatě - bojí se, že mu chce pouze znovu ublížit. Taktéž nevěří, že v něj někdo má důvěru. Takovým lidem má tendence ubližovat psychicky.

- Nevoní mu vanilka.

Slabiny

- Celý příběh jeho rodičů je velmi známý, avšak jen málokdy Christiana zastihnete natolik připraveného o tom mluvit, aby se vám nedostavilo jen nevrlého odseknutí maskovaného za typické pro ireis.

- Má vyloženě slabost pro kohokoli, kdo mu kdy pomohl. Má pocit, že těm osobám dluží mnohonásobně tolik - chcete-li ho k sobě připoutat, zastaňte se ho někdy... nedej bože kdyby bylo opravdu zřejmé, že je v úzkých a vy jste se zjevili jako pohádkový princ na bílém koni.

- Spolu s geny bytosti temnot zdědil i bájnou píšťalu po otci, která ho opravňuje se po studiu stát tímtéž, co jeho otec, krysařem. Ovšem kdykoli se Chris na onu píštalu pokusil zahrát melodii určenou na ony malé, škodlivé hlodavce, stálo ho to tolik sil, že dalších pár dní vždy strávil na ošetřovně. Možná kdyby vždy nechtěl dohrát tu melodii, aby viděl, zda je účinek opravdu takový, jaký být má. A kdyby celou dobu nebojoval s tím, že do kostěné píšťaly z vyhynulých draků nevpustí příliš ze sebe, ze své magie, šlo by mu to snáz. Jenže podléhá předsudkům ohledně osudu svého otce a bojí se toho. Kolikrát stačí aby na píšťalu zahrál jeden dva tóny a samotnému mu z uší, úst či očí začne stékat pramínek krve.

- Co se fyzické stránky týká, má od světelných bytostí z prváku vypálenou ošklivou jizvu na boku. Tehdy žil v mylné představě, že freis jsou vždy hodné. Tyhle nebyly. A doteď kdykoli se vystaví světlu po delší době bez krve (a je tedy už o něco méně chráněný) ta jizva začne pálit a znovu se podebere - je tedy na lidskou krev až úzkostně fixovaný.

- Mimo tuhle ranku ho dokonale odzbrojíte, když mu do cesty postavíte cokoli, co jen připomíná psa. Chcete jeho respekt? Nahlas to nevysloví, ale v tu chvíli ho máte.

Opět zde narážíme na to velké ALE... pouze pokud mu na vás záleží. Zná totiž rizika pouhé snahy o pomoc. A nehodlá se jim znovu vystavovat pro nic za nic. Bohužel se s jeho výbušností pojí i přehnaná ochrana svých nejbližších - jak již bylo zmíněno - a agrese. Není tím, kdo si nechá srát na hlavu. Jestli proti němu něco řeknete, budete muset nést následky. Nejde daleko pro ránu. Rád si počká, až usnete, aby vám namísto pěkného snu seslal dechberoucí noční můru. A když si nebudete dávat pozor, postačí mu dotek, aby vám ukázal, že se neštítí do vašeho podvědomí seslat taková muka, že budete prosit, aby už přestal... Další z věcí, kterou byste asi měli vědět, je to, že jeho nějaké - zadaný - nezarazí. Nebála bych se tvrdit, že je to kvůli minulosti, s níž se vlastně doteď docela nevypořádal… Pokud něco chce, nebere ohledy na to, komu tím ublíží. Je cílevědomý a k tomu všemu ochotný riskovat i ranit. Převážně ve vztazích nedokáže respektovat druhé do takové míry, aby si nechal diktovat, co a jak. Na druhou stranu ale musí mít ve vás jistotu, že když už něco řekne, nesetká se s pochybami. Na seznamu toho, co dál neumí a nechce se naučit je odpouštění zrady a podvodu. A když pro něj podvedete, věřte, že nebudete tím, koho neopustí. Přesto si s ním dokážete skvěle pokecat, pokud se nenecháte zastrašit tím, kým je v klasifikaci bytostí. Je to takový dobrý typ extroverta. Jen se nepokoušejte s ním manipulovat. A už vůbec ho nezkoušejte změnit. Není takový. A druhé jméno po bohu smrti nedostal do života jen tak…

Chris je neskutečně loajálním člověkem. Pokud vám tedy jednou kryje zadek, můžete se na něj spolehnout v jakékoliv prekérní situaci. Jenže dostt se mu pod kůži, aby pro vás byl tedy vůbec schopný něco udělat... to už je jiný typ zkoušky. Dobře pozná hranice, ale pokud by jejich překročením měl zachránit život komukoli, kdo pro něj něco znamená, neváhal by. Přesto se u něj najdou nějaké ty nedostatky. Je docela výbušný a hlasitý. Má rád pozornost druhých, takže když je jejím středem spíše se v tom okamžiku vyžívá, než aby se styděl. Tohle je ovšem jedna z mnoha vlastností, s níž bojuje a ač dokáže být úžasně nenápadný, trpí. Když už se o něm mluví, téměř vždy jde o něco nehezkého, co někomu provedl. Ničí ho odsouzení od druhých, neboť je to uvnitř opravdu milá dušička toužící po mírumilovném vztahu se svým okolím a jen po špetce respektu... No život ho už tolikrát postavil do obtížné situace, ze které si našel špatné východisko, že se s dospíváním sžil s rolí padoucha a nyní se prezentuje jako absolutně bezcitný hajzl. Za něj ho totiž valná většina studentů stejně už má. Ať už kvůli tomu, kým je, nebo jen díky jeho předkům. Nemá problém postarat se o zábavu. Pokud vám to vykouzlí úsměv na tváři, klidně se do toho kostýmu růžového králíčka nacpe!

Jediná Ágnes přežila netknutá... poté oba milenci utekli a založili v bezpečí Tenebrisu rodinu. Krysař se svou prací téměř neživil. Musel přislíbit věrnost drakům a pokleknout před nimi. Následně mu byl na dlouhou dobu odňat přísun lidské krve a to znamenalo jeho stažení se do roušky noci... Nyní tedy můžeme navázat na Chrisův příběh. Do svých osmi let byl vychováván pouze ve tmě, neboť by jinak nemohl žít s otcem. Poté začal pomalu navykat na pití krve. A ve svých 11 letech už začal po kousíčkách prokazovat známky nadání - byť jen po troškách, ale dokázal pohnout svým stínem. Byť jen na okamžik, dokázal se zneviditelnit... byl uvnitř něj obrovský potenciál. Jeho rodiče se tehdy zařekli, že z něj vychovají úžasného mladíka. A nejspíše by i vychovali, kdyby nad nimi nesklapla klec. Ágnes - jeho matka - měla totiž sestru, Rózi. A to byla 100% vypočítavá a pomstychtivá ireis, která téměř ohluchla a přišla o ostré vidění. Měla tedy zapotřebí pomstít se viníkovi, který připravil o smysly jejího otce i ji a unesl od ní její sestru. Pozvala tedy Rózi jeden den Krysaře, svého synovce a především svou milovanou sestru na šálek čaje k náznaku usmíření. Jenže místo toho, je před vlastníma očima a pod její vlastní střechou nechala oba popravit. Ten den se Chris vyhnul smrti jen o vlásek - nabral schopnost neviditelnosti z toho šoku takovou, že se tehdy 3 dny poté ještě potloukal absolutně neviditelný mezi ostatními občany města. Až když upadl do bezvědomí, byl zase pro všechny viditelný. Co je ale z toho jeho rodičům osudného dne nejdůležitější? Tehdy poprvé na někoho sáhl. A v návalu strachu a podivného vzrušení do něj pustil tolik své magie, že jedním krátkým dotekem zabil jednoho z vrahů svého otce. Druhého dostal na schodech před domem. I jeho usmrtil. A když se znovu dostal mezi lidi, kdykoli ho někdo okřikl či udeřil, naučil se vracet bolest bolestí. Tehdy byl příliš raněný a nekontroloval, co komu dělá. Nevzdělaně pouštěl do všech kolem sebe stejnou destruktivní vlnu. To zapříčinilo, že svým nenávistným dotekem zabil několik lidských dětí, co se mu připletly do cesty. A když po tomhle nebezpečném spratkovi bylo vyhlášeno pátrání, odebral se na dlouhý útěk domů. Cestou ho ohromné vnitřní bolesti alespoň trošku zbavila starost o zachráněnou pumu.

Christian Thanatos Duncan Caccia-Morte se narodil posledního května za deštivé noci. Důležité pro pochopení jeho osudu je však už to, co se stalo mnohem dříve... co všechno jeho narození předcházelo. Zajisté všichni znáte příběh Ágnes a Krysaře - ať už z pravých legend vztahujících se k německému prostranství, z povinné četby od autora Viktora Dyka nebo z muzikálu Daniela Landy. Podobný je i náš krysař, Chrisův otec. Byl tehdy zavolán na pomoc s přemnoženými hlodavci do jednoho města plného lidských otroků, které měli v palci ireis. Když tehdy promluvil se starostou, poprvé se setkal i se svou osudovou láskou... Ágnes. Bohužel pro něj byla pověst potulného mořitele krys moc málo a jejich vztah nebyl povolen. Nešťastná Ágnes tehdy přestala pít lidskou krev a až když se krysař vrátil do města znovu, oživla a krve se výhradně z krysařových rukou napila. Naň byli poté najati vrazi. Aby muže, co natolik uhranul starší z dcer chamtivého starosty města, sprovodili ze světa. Bohužel pro ně to byl poslední podnět k tomu, aby Chrisův otec foukl do píšťali silněji. Celé město tehdy zahubil - všechny lidi v něm. Magické bytosti z toho městečka povětšinou osleply nebo ohluchly...

A když se domů dostal, nějakým zázrakem v pustém domě ležela na stole otcova píšťala s v rohu ve stínech naň čekala postava. Avšak nikoli tety, nýbrž jeho nikdy neviděného kmotra - Thanatose Morteho. Ten si ho vzal k sobě dokud nebyl poslán na akademii. Zařídil mu všechno. A tak má Chris stále nějaké zázemí, ale také obrovský strach. Po celém království se totiž začalo proslýchat, že Krysař s jeho matkou si takový konec předpověděli a zasloužili a že je škoda, že se Rózi nepovedlo zneškodnit i jejich dítě. Protože pokud zdědil dar po otci, má zajisté v osudu napsané ještě bolestivější a skandálnější události a je tedy rizikem pro všechny a všechno. Přesto mu naturská rodina nabídla ochranu při studiu a vzala ho na akademii. To se mu hned v prvním ročníku vymstilo. Byl totiž na ireis až příliš milý. A tak mu starší freis jasně dokázaly, co je zač a kam patří. Nechali ho v kaluži krve ležet na chlapeckých záchodech a odešli. Neregeroval se, pouze několik hodin trpěl, než se s prvními ranními paprsky objevila nějaká služebná a vysíleného jej dopravila na ošetřovnu. Tehdy málem zemřel. A tak se po zaléčení postupně naučil šlapat v opravdu arogantních a lhostejných šlépějí všech okolních ireis. Raději bude "bit" za to za koho ho ostatní mají, než aby mu ubližovali, na důkaz toho, že jaký je uvnitř, je moc slabý a v tomto světě zemře. Protože pokud něco z temné předepsané povahy opravdu v té své má, pak je to pomstychtivost. Nemůže zemřít, dokud nepomstí své rodiče. Dokud nedokoná, co jeho otec začal...