Fobie

- bojí se toho, že jednou zešílí a bude jako její otec, toho že se ji nepodaří ho zastavit

- bojí se pavouků

- má strach z toho, že když si někoho pustí k tělu, tak ji podvede, zradí a z toho, že ji někdo opustí

Alergie

- nedělá ji dobře ananas a kiwi

Extra fakta

- narodila se v únoru (vodnář)

- daddy issues
- je tak trochu perfekcionista a taky je pěkně tvrdohlavá, takže pokud se k něčemu umane, tak je dost možné, že dokud se nedostane k nějakému jejímu ideálu, tak do té doby ani nic nesní
- má ráda modrou barvu, jako obloha po bouři, když se odkryjí mraky

Silné stránky

- dokáže bez problému levitovat s předměty, létat a učí se i ovládat počasí, jako její otec, ale s tím ještě trochu zápasí stejně tak jako se nechce učit někomu sebrat vzduch z plic… jen myšlenka na to se ji hnusí

- je rychlá, hbitá a v boji se dokáže krásně vyhnout útoku bez toho aniž by sama musela použít svou sílu, snaží se na to jít jinak než bojově a kolikrát ji to pomůže

- málokomu dovolí ji vidět do duše nebo jen poznat na co myslí, či její skutečné já, proto člověka kolikrát překvapí a ono toho momentu překvapení vždy dokáže využít ve svůj prospěch

- poslouchání - kolikrát z toho, že naopak je zticha a jen poslouchá znervózní druhého a potom se snaží vyčíst z řeči těla, co to s osobou dělá a jak toho může využít

- přemýšlí analyticky a snaží se používat spíš hlavu než srdce v rozhodování velkých rozhodnutí, ačkoliv ji srdce občas přijde do cesty a plány znemožní

Lydia Madelyn Calico

Věk: 19 let

Fc: Madison Beer

Rasa: Dragonis - Airlis

Původ: Zephyr

Postavení: pochází z mocné rodiny, ovšem pověst jejího otce ji předchází, více v minulosti

Ročník: 5. ročník

Orientace: heterosexuál

Pohlaví: žena

Koníčky

- zpěv, tanec, hra na harfu

- ráda plave a testuje i své schopnosti pod vodou, že třeba vytvoří velkou bublinu pod vodou a potom tam může i dýchat

- zdokonalování svých dovedností

- má ráda přírodu, les, ráda chodí na pláž nebo do nějaké zapovězené tůně či k vodopádu

Slabiny

- její empatie vůči slabším a to, že v lidech vidí potenciál, který si poté projektuje do daných osob, přičemž z velké části se tam nikdy nedostane

- dává více než bere, má problém s ním od někoho přijmout pomoc, ačkoliv sama pomáhá kde jen může

- naivní snílek, který hledá dobro i tam kde není

- mívá problém rozpoznat záměry lidí, kteří ji někdy i manipulují

Co má ráda

- kočky, sama jednu zachránila a chodí ji krmit, ačkoliv ji nemůže mít úplně u sebe

- miluje maliny, borůvky

- obdivuje umění, sama by nic nenakreslila ale ráda pozoruje různé malby, které ji přimějí něco cítit

- má ráda situace pod kontrolou, ačkoliv je ji jasné, že to úplně nejde, stejně se o to pokusí

Co nemá rád

- pocit samoty, ono ji to nevadí, když se potřebuje soustředit a na něčem třeba pracuje, ale pokud dlouho s nikým nemluví nebo nemá nikoho blízkého, tak je z toho špatná a nemá ráda ten pocit toho, že je na vše sama

- tyrany a lidi, kteří se k ostatním chovají povýšeně, hnusně a myslí si, že s ostatními mohou zametat a vytírat s nimi jako s kusem hadru

- broskve, meruňky

Co se týče nějakých vztahů mezi vrstevníky, tak si našla nějaké přátele, ale stalo se ji že ji využívali a že k ní nebyli upřímní a ona obecně není moc důvěřivá k lidem.. přesto bývá stále občas naivní a chce vidět to dobré v lidech. To má asi po své matce, která hledala dobro všude kam se podívala a chtěla ostatním pomáhat. Asi bude něco na tom, že byla dcerou svých rodičů protože po každém něco zdědila. Co se týče nějaké lásky, tak to štěstí zatím neměla, jednou se zamilovala, ale nedopadlo to dobře. Byl to starší drak fireis, který se povahou trochu podobal jejímu otci, taky nebyl úplně nejlepší bytostí, ale ona chtěla věři v to, že se zlepší, že se musí prostě ještě učit, ale mýlila se. Kolikrát se ji stalo, že viděla v někom obrovský potenciál, jenže ten dotyčný tomu nesahal ani po kotníky a vlastně skutečnost byla někde jinde. Byla tak trochu snílek a chtěla věřit v lepší zítřky, jenže za to, co viděla a co si zažila postupně začala ztrácet naději… věděla jen to, že se nesmí vzdát, musí tvrdě pracovat na svých dovednostech a jednou porazit svého otce, aby už nepáchal ve světě takové zlo.

Lydia není ten typ, který by měl spoustu přátel, ani o to asi nestála. Chtěla si držet svůj odstup, protože se bála toho, že ti kdo se s ní sblíží budou ohroženi kvůli jejímu otci. Ona by nikdy nechtěla ublížit druhým, pokud by nebyla v ohrožení nebo někdo jiný a nebyla by jiná možnost než se bránit. Nebyla násilné povahy, což bylo trochu ironické, když vezmeme v potaz, že ji vychovával i její otec. Lydia je spíš vlk samotář, než že by byla lvice sálonu. Těm, kterým se ale otevře a má k nim důvěru ukáže mnohem víc, než ti kteří ji neznají a vlastně asi ani nikdy nepoznají. Byla uzavřená a málokomu dovolila vidět její pravé já. Kolikrát se sama i bála svých sil, protože dobře věděla, že je silná a má to v krvi, protože její rodiče byli také velmi nadaní a to nepočítám ani ten fakt, že ji otec učil používat své schopnosti a pít lidskou krev od mala. Lydia byla tvrdohlavá stejně jako po svém otci, se kterým měla velmi komplikovaný vztah. Ona ho měla ráda, ale po těch všech příšerných věcech, které udělal.. bála se toho, že by jednou zešílela tak jako on, že by byla špatným člověkem a vlastně následovala jeho kroky k vyhlazení lidstva. Nechtěla mu být ničím podobná, ale nemohla vyvrátit a změnit ten fakt, že s ním byla pojea krví.

Matka Lydii byla z dobré rodiny, taky čistokrevná samozřejmě, její otec by ani neškrtl o někoho kdo nebyl čistokrevný… bral to jako ohavost a něco, co si musel vzít na starosti a zneškodnit. Její matka měla srdce na dobrém místě a bezhlavě se zamilovala. Než viděla všechno to špatné, tak už byla v očekávání a potom už bylo příliš pozdě si něco rozmýšlet. Když vychovávali Lydii, tak se zdálo že jim to i jde, jenže její otec byl agresivní, k tomu labilní a když měl špatnou náladu, tak si to vybil na matce. Čím byla Lydia starší, tak ji otec neustále učil novým a novým věcem, tvrdil že měla nadání a byla šikovná po tatínkovi, jenže to nevěděla co je zač. Byl to tyran a využíval své schopnosti pro špatné věci. Měl jediný cíl a to se zbavit ohavností jako byli kříženci a lidé, to pro něj byla priorita, říkal tomu něco jako očištění světa od toho, co není čisté a nezaslouží si žít. Její matka viděla, jak se jeho stav neustále zhoršuje a nechtěla, aby to pokračovalo, aby Lydia byla ovlivněna tolik svým otcem a nedej bože poslouchala ty jeho názory a převzala si je za vlastní. Podle ni to zašlo příliš daleko a tak jednoho dne, když byl pryč sbalila to nejdůležitější a společně s Lydií odešla pryč, někam kde je nenajde. Lydia nevěděla, co se děje, nechápala nic z toho.. byla zmatená a chyběl ji táta. Když opustili domov, tak ji bylo pouhých 6 let. Podařilo se jim skrývat před otcem pár let, s tím že později se ji postupně matka snažila vysvětlit, že tatínek není tak hodný jak si myslela a že je ve skutečnosti velmi špatný muž, který dělá věci, za které by neměl být naživu a ohrožuje tím i celou rodinu.

Cítila se bezmocně a nejhorší na tom bylo to, že dobře věděla, že oproti němu nemá nejmenší šanci. Pár dní trvalo než byla schopná si nějak uspořádat vlastní myšlenky, ale rozhodla se, že jediná její možnost je nechat jejího otce aby ji naučil vše co může, aby ho poslouchala a nechala ho v myšlení, že je na jeho straně. Dobře věděla, že pokud ho má porazit, tak musela být silnější a tak se oddala tomu pracovat na svých schopnostech jak jen mohla. Pila zas lidskou krev a přihlížela tomu, co on páchal… procházelo mu to a ona nevěděla, jestli se ví, kdo to dělá a že je to on, nebo mu snad někdo platil aby je vraždil, ačkoliv by spíš věřila tomu, že to měl vše ze své vlastní hlavy. Ve třinácti letech jako každý jiný šla na Elroyskou akademii, kde už se nechtěla vůbec ničím rozptylovat a soustředit se jen na to, aby nabrala veškeré své síly a byla schopna zastavit svého otce ve vraždění nevinných. Domnívala se totiž toho, že ona byla jediná, která ho mohla zastavit. Nevěděla, kdo všechno je v tom zapleten, ale bylo ji jasné, že musela zjistit víc informací a bude potřebovat veškeré údaje, o tom kdo všechno je v tom zapleten, koho zmanipuloval aby se k němu přidal a jak moc velké to celé skutečně je. To byl její jediný cíl, na nic jiného snad ani nemyslela, chtěla také pomstít svou matku, protože jinak by zemřela nadarmo a to nemohla dopustit. 

Sama o své minulosti nerada mluví a velká část jejího života vždy byla v rukou jejích rodičů, tedy především jejího otce. Neměla žádné sourozence a už když se narodila, tak pro jejího otce byla velmi cennou, asi jako zbraň. Její příběh by nemohl být sdělen bez toho, co všemu předcházelo a největší dopad na její život měli právě její rodiče. Její otec byl velmi mocný drak, který dokázal dokonale ovládat své schopnosti, někdy až moc.. dokonce uměl ovládat i počasí, jak se mu chtělo a s tím, jaký na jeho druh měla kletba dopad se i on poddal a patřil k těm, kteří pili lidskou krev. On byl jeden z těch draků, pro které lidský život neměl žádnou hodnotu, jediné co ho zajímalo byla jejich krev, která mu dávala přísun energie a více moci, jakoby se nikdy nevyčerpal z používání svých schopností. Čím starší byl, tím víc se stal posedlý jedinou myšlenkou a to, že draci mají mít nadvládu z jasného důvodu a to, že jsou čistí a lidé už nemají na jejich planetě místo. Byl paranoidní a neustále si zapisoval jeho 'úžasné' plány, jak vyhladit lidstvo jednou provždy, že prý to zlomí jejich kletbu a potom už nebudou potřebovat lidskou krev, protože tím tu kletbu zlomí jako na nějakém obětním rituálu. Jeho psychická stránka měla velmi pestré smýšlení a když byl mladší, tak se to zdálo zprva jako nadšení a něco neškodného, ovšem později bylo zcela jasné, že je šílený.

Když se ve svých 11 letech dozvěděla, že její otec je za popravami nevinných lidí, kříženců jiných ras, ubližováním její matce.. nemohla tomu uvěřit, pořád ho měla zapamatovaného jako jejího milovaného otce, který ji toho tolik naučil a v tak brzkém věku. Téměř dokonale dokázala pohybovat s předměty pomocí svých schopností, nepamatovala si ale, že ji otec nutil pít lidskou krev aby byla silnější. Nepamatovala si to špatné, jak by jen mohla, byla jen malá holka, která se narodila se špatným otcem. Některé vzpomínky měla potlačené.. bylo to příliš na zvládnutí v takovém věku. Dobře věděla, že se s ním nesmí vidět, jenže v jejích očí to byl stále její tatínek. Před jejími 12. narozeninami se stalo něco, na co se snad ani připravit nemohla. Našel je… ani neví jak, ale s tím jaké má známosti všude, bylo spíš otázkou času kdy je najde než jestli je vůbec najde. Když ho uviděla ve dveřích tak za ním chtěla jít a zeptat se ho na vše, ale jakmile viděla jeho rozhořčený výraz v obličeji už tušila, že se stane něco špatného. Otec přímo zuřil, běsnil, chtěl aby s ním Lydia odešla.. ale ona nechtěla. Proto potom přišlo na něco, na co ani nepomyslela. Oba rodiče šli do útoku, jeden proti druhému a Lydia tam nemohla jen tak stát a nic nedělat, stále byla jen dítě, ale nemohla v tom nechat matku samotnou. Snažila se ji pomoct a nakonec si před ni stoupla a doufala, že otec ustoupí, jenže to přišlo na to nejhorší.. udělal to nejhorší co mohl. Lydii odhodil stranou a potom už se dostal k ní.. zbavil ji veškerého vzduchu, který měla v plicích a Lydia už jen viděla jak její tělo padá k zemi. Nemohla se rozloučit, nemohla ji zachránit a nejhorší na tom je, že se z její smrti viní. Od té doby zas žila s otcem… měla strach, nevěděla, co má dělat, byla stále v šoku z toho, čeho byla svědkem.