Fobie

- má strach ze zklamání svých blízkých a vlastně i lidí, kteří by na něj jen spoleháli v jistých záležitostech, komu by dal své slovo a nedokázal to dodržet
- bojí se smrti svých sourozenců a scénáře kdy by zůstal sám nebo měl usednout na trůn a musel by zvládnout vést zemi bez svého bratra

Alergie

- pokud ví tak není alergický na žádné jídlo
- má alergii na pyl, nic vážného, ovšem během května se mu hůř dýchá a neustále kýchá, smrká a když je poblíž květů, které mu opravdu nepřejí tak mu i slzí oči

Extra fakta

- narodil se v Srpnu (znamení lev)
- je to extrovert, který se dokáže bavit s kýmkoliv bez ohledu na rasu, ačkoliv se mu to občas vymstí, protože se ne všem líbí ta myšlenka toho, že je pro jednotu a rovnoprávnost

Silné stránky

- šerm, boj s dvěmi meči, dále mu to jde velmi s dýkou

- vyhledávání informací v hlavě druhé osoby (tuto schopnost se snaží zdokonalovat delší dobu a stále je to něco s čím trochu bojuje, ale ví že je to jedna z dovedností, která je velmi užitečná a bude se hodit)

- tlumení šumu myšlenek kolem a soustředění se na to, na co cílí

- extrovert, který nemá problém se zeptat kohokoliv na cokoliv, má jistý šarm a kolikrát mu to pomůže získat přesně ty informace, které potřebuje

- je dobrým plavcem a běžcem

Slabiny

- jeho sourozenci, protože k nim má silné pocity a záleží mu na nich, někdo by toho mohl využít a on by neudělal nic, pokud by to znamenalo, že to ublíží někomu na kom mu záleží
- když vidí, že někdo jde proti slabšímu tak jde na stranu slabšího a snaží se pomoct těm, kteří to potřebují
- pokud ho někdo rozptýlí, tak je jako otevřená kniha a snadno si ho tak jiná mensis přečte
- není dobrý v lukostřelbě, ba naopak z jejich sourozenců je na tom asi nejhůře

Niklaus Alec Illusio

Věk: 18 let

Fc: Christopher Briney

Rasa: Mensis

Původ: Sanitas

Postavení: druhorozený princ, bratr korunního prince

Ročník: 4. ročník

Orientace: heterosexuál

Pohlaví: muž

Koníčky

- běh, plavání

- šerm, bojové techniky hlavně s dýkou či meči

- malba, ačkoliv je to spíš takové tajemství, protože se moc nevidělo, že by někdo jeho postavení byl malířem… on to má jako odpoutání pozornosti, něco co mu pomáhá se odpoutat od všech myšlenek a toho co ho případně trápí

Co má rád

- nepohrdne alkoholem, ačkoliv to s ním nechce moc přehánět, protože si je vědom toho, že potom nemá takovou kontrolu nad svou hlavou a někdo by se v ní mohl hrabat a vyhledat informace, které nechce aby byli venku
- je rád mezi lidmi, dodává mu to energii a vlastně mu nevadí ani ty královské události, všelijaké bály a tak podobně, rád mluví s ostatními a dozvídá se novinky
- miluje dobře udělané maso, ale rybou taky nepohrdne
- citrusy, lesní ovoce, hrušky

Co nemá rád

- když ho někdo špehuje, nebo má nekalé úmysly
- lži, podvody, které se mu snaží někdo prodat nebo to vidí u někoho jiného
- nemá rád mléko z nějakého neznámého důvodu
- nespravedlnost v jakémkoliv ohledu
- nemá rád mrkev, kedlubnu ani ředkvičky

On sám věří v rovnováhu a harmonii a snaží se ji hledat v životě, ačkoliv je to kolikrát velmi obtížné on se snaží zastávat těch, kteří nejsou tak silní. Má strach z lásky, asi kvůli otci převážně a bojuje s tou myšlenkou delší dobu.  Nevěří jen tak někomu, zažil už párkrát zradu a nejednou se spálil, takže se ze svých chyb ponaučil a už není tak naivní jako býval. Proto to může kolikrát vypadat, jakoby se choval nepřátelsky nebo neustále hledat nějaké ALE, jakoby nemohl věřit v to, že někdo může být i dobrý člověk bez nekalých úmyslů. Rád se zdokonaluje v jeho technice při boji, je ve formě a vlastně i dře na tom, aby se nemohlo stát, že kdyby se nedej bože dostal do velmi špatné situace, nějakého únosu či spiknutí proti koruně, tak aby byl připraven. Klaus je rozhodně ochranářský typ, ale není jen zodpovědný starší bratr, který neví jak se bavit… ba naopak by vás překvapilo, čeho všeho je schopný, když se zavřou dveře veřejnosti a je nějaká soukromá akce s přáteli. Co se týče nějakých vztahů tak nad tím silně zavírá oči, protože to pro něj není prioritou a nechce se rozptylovat, když ví, že má své povinnosti a odpovědnost vůči svému bratrovi a tím pádem i koruně.

Klaus je velmi společnský mladý muž, který je věrný svým nejbližším. Dává si pozor na to s kým se baví a možná i proto je jeho vnitřní kruh opravdu malý. Jen tak někoho si k tělu nepustí, drží si odstup a svým způsobem se snaží i oddělovat svůj společenský život s tím soukromým životem, jelikož on to bere jako dvě rozdílné věci. Klidně se s vámi bude bavit a světe div se, ale může to vypadat jakože jste skvělý přátele, ale ve skutečnosti vám nedovolí o sobě vědět nic velkého a pro něj důležitého, jelikož se bojí toho, že některé věci potom někdo využije proti němu. Se svým starším bratrem si je hodně blízký, což je pro některé jedince kontroverzní… samozřejmě, že jsou tací, kteří si myslí, že je to jen na oko a ve skutečnosti plánuje kdy ho připraví o život a sám si vezme trůn a korunu pro sebe, ale on takové fámy poslouchat nebude. Když vidí, že je někdo na krajíčku svých sil nebo někoho kdo potřebuje pomoci, tak se tam většinou objeví a pokusí se pomoci jak jen nejlépe může.

Snažil se svým mladším sourozencům pomáhat a kolikrát je učil to v čem se on sám už zdokonaloval. On si byl plně vědom toho, že po jejich hlavách půjde spousta lidí a chtěl jejich rodinu chránit před vším zlým, ale to bylo těžké, když se temnota nacházela i v jejich domově. S otcem měl vztah jako na horské dráze, jednou se cítil jako vítěz a jindy zas jako poražený. Nikdy nevěděl, co ho bude čekat a upřímně řečeno ten respekt, který z něho měl ho kolikrát až děsil. Nelíbilo se mu jakou nad měl moc a že kolikrát kolem něj museli všichni chodit po špičkách protože dobře věděli, co bude následovat, kdyby měli jiný názor nebo neudělali to oč je otec žádal. Klaus se snažil být ve většině případech na dobré straně jeho otce, protože dobře věděl, že tím může pomoci i svým bratrům a sestrám. Kolikrát udělal něco, co se mu nelíbilo jen protože ho o to otec požádal. Cítil se jako jeho loutka a vlastně na tom něco pravdy bylo… Když byl mladší tak mu snad i chvíli věřil, jenže jak dospíval, tak ho naivita opouštěla a on zjistil, že musí být silnějším pro dobro jeho, zbytku rodiny i jejich země. V jeho patnácti letech spolu s ostatními bratry trénovali šerm, otec je pozoroval a ten kdo prohrál od otce schytal bídu. Pamatuje si, že si dovolil zastat se mladšího bratra a po jejich tréninku chtěl, aby zůstal, že chce pokračovat v trénování pouze s ním. To ovšem nečekal, že bude chtít, aby se utkal s ním. Že prý, když chce bránit mladší a slabší, tak ať se předvede a utká se s ním v boji. Chvíli to vypadalo i slibně, jenže otec byl taky podrazák a Klaus nakonec prohrál. S tím že po něm otec chtěl aby se mu uklonil a zůstal před ním klečet dokud mu neřekne jinak. To přišla na řadu ta horší část, protože od něj schytal několik ran bičem přímo do zad. Nemohl o tom mluvit, s kým taky? Bylo známo, že otec je agresivní povahy, ale od toho momentu věděl, že otci nesmí odporovat, protože když to neschytá on, schytá to někdo jiný. 

Ovšem jeho smrt ho svým způsobem dostala, nečekal že by z toho mohl být i špatný… však to byl příšerný otec a taky se mu ulevilo, když už mezi nimi nebyl, jenže to byl pořád jeho otec a měl na něj kupodivu i nějaké dobré vzpomínky, ale možná byl jedním ze šťastlivců, kteří viděli i tu lepší stránku otce a ne jen tu krutou tvář, kterou ukazoval všem, ať už to byli nepřátele či jeho rodina. Když později zemřela matka tak to celá rodina snášela hůř.. on si s matkou nebyl tolik blízký, ale dobře věděl, že jeho sourozenci k ní měli daleko větší sympatie než k otci. Klaus se snažil zůstat nohama na zemi a postarat se o ostatní, zůstat soustředěný a být tu pro sourozence, protože v takových chvílích se potřebovali nejvíce. Když už to nebyl jen kluk, ale s přibývajícím věkem měl na starosti více, tak začal znova více věřit těm slovům, která mu otec opakoval… láska je slabost, pořád slyšel jeho hlas a po jeho smrti tomu věřil více než dřív. Držel si své soukromí blízko u sebe. Jediné v co věřil bylo, že až na trůn zasedne jeho bratr, tak tu pro něj bude muset být jako nikdy předtím, být jeho pravou rukou a do té doby se postarat o to, aby mu pomáhal kde to jen jde. Cítil zodpovědnost jak vůči němu tak i kvůli lidem, kteří určitě trpěli pod vládou jejich rodičů, hlavně otce. V poslední době se snaží sám zdokonalovat ve svých dovednostech, protože ví, že když je dostane k perfektnosti, tak bude schopen velkých věcí a určitě se to bude hodit do budoucna, jelikož očekával, že ať už se dostane kamkoliv pořád bude blízko u moci a bude muset dělat těžká rozhodnutí, jiná než Benji, ale cítil zodpovědnost, kterou nechtěl a nemohl jen tak zahodit.

Jakožto druhorozený syn v královské rodině i na něj měli rodiče velké nároky. Samozřejmě, že když přišel na svět tak byli slavnosti, hlavně kvůli tomu, že se narodil se správným pohlavím a v případě, že by se cokoliv mělo stát prvorozenému synu, by koruna přešla na něj. Co si Klaus od malička pamatuje, tak to byly samé povinnosti sem a tam, neustále se něčemu museli učit a protože od jeho staršího bratra Benjiho byl necelé dva roky, tak u nich zavedli i jistou konkurenci. Ono to v něčem bylo dobré, protože ten který byl v některé dovednosti pozadu měl jakousi motivaci být lepším. Jejich rodiče nebyli ti nejlepší, co si budeme.. jakožto královská rodina to nebylo tolik o výchově dětí, ba naopak o výchově budoucích vládců jejich země. Klaus už od dětství pociťoval menší úlevu v tom, že se nenarodil jako první a vlastně i kolikrát nemusel dělat vše, co se mu řeklo, protože přeci jen Benji byl důležitější. On si to nijak nebral, upřímně řečeno byl i rád, že není středem vesmíru na každičkém večírku či jakékoliv velké události, kde pozornost většinou padla na jejich rodiče a potom na korunního prince, čímž on nebyl. Čím byli starší, tak do rodiny přibývali i další potomci a dědici trůnu, ovšem čím později se další členové narodili, tím menší pozornosti se dočkali. Nejmladší sourozenci na tom byli asi nejhůř, ačkoliv zas neměli takové povinnosti jako právě on a Benji. Klaus to bral tak, že byl v pozici takového třetího rodiče, protože viděl jak se jejich otec choval ke svým dcerám a nelíbilo se mu to, matka jimi opovrhovala také… ti nejmladší neměli téměř ani šanci se dostat ke slovu, jakoby jejich názor nebyl vůbec podstatný, ale on chtěl, aby si byli rovnocenní.

Proto se snažil být na dobré straně jeho, aby potom ostatním mohl prozradit jeho plány a případně aby se připravili na nějaké horší časy, když zas bude chtít někoho trestat. Když už byl na Elroyeské univerzitě, tak si začal více osvojovat své dovednosti, dřív to byly spíš ty fyzické stránky a jeho prezentace na veřejnosti, etiketa a tak dále. Byl výborným šermířem, ovšem v boji by jste se s ním nechtěli utkat s dýkou nebo dvěmi meči. On nebyl násilné povahy, ale celý život to měl přímo před vlastními zraky a párkrát se sám dostal do nějaké situace, kdy to snad ani jinak řešit nešlo. Většinou se snažil přemýšlet mozkem a vymyslet jisté řešení situace než se bít. Na škole to bylo jiné, všichni věděli, kdo jsou zač a byli tu tací, kteří je chtěli využít, ale když dokážete číst myšlenky tak se vám to jen tak nepovede. Jedna věc, kterou mu otec neustále říkal byla "Láska je slabost, nikdy nedovol aby jsi byl slabší kvůli svým pocitům vůči druhým"... tahle slova ho přímo děsila. On tomu tak trochu věřil, bylo to něco čeho se bál a chtěl si držet větší odstup od ostatních, jenže on byl společenské povahy, vlastně byl extrovert, který raději dával než bral, měl to v povaze. No a samozřejmě, že i u něj se našel někdo, ke komu začal mít city. Byla to ireis, což bylo dost zvláštní, když vezmeme v potaz, že jsou to bytosti z pekla snesené "biblicky řečeno". Něco na té dívce ho uneslo do jistých výšek emocí, kde snad ještě dřív nebyl. Jenže otci se to nelíbilo a netrvalo dlouho a dívka z jeho života zmizela, kdo ví kam.. Po otcově smrti zjistil, že s dívkou uzavřel dohodu o mlčení, nesměla s ním nikdy promluvit, jenže otec si to asi rozmyslel a nakonec se ji zbavil úplně. Zajímavé… že otce zajímalo ke komu měl sympatie, když ani nebyl koruním princem a vlastně mu nezáleželo na nikom a na ničem, kromě moci samotné.